Ftaláty – hrozba pro člověka i životní prostředí
Ftaláty, neboli estery kyseliny ftalové, představují skupinu asi čtyřiceti chemických látek s různými vlastnostmi a bohužel mezi ně patří i skupina ftalátů, které jsou pro zdraví lidí nebezpečné. K velmi nebezpečným a zároveň nejpoužívanějším ftalátům patří di(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP). Směrnice Evropské unie 67/548/EHS označila DEHP jako látku ovlivňující reprodukční schopnosti a poškozující zdravý vývoj plodu. Klasifikace EPA řadí DEHP mezi pravděpodobné lidské karcinogeny.
Kde ftaláty najdeme?
Negativnímu působení ftalátů jsme vystaveny z různých zdrojů. Používají se jako změkčovadla PVC, a proto se s nimi můžeme setkat především ve zdravotnictví, dále pak v kosmetice, jako insekticidy, adheziva či v barvách.
Šíření ftalátů v životním prostředí
Ftaláty obecně mohou představovat riziko pro vodní i suchozemské ekosystémy a to především v důsledku jejich výroby.
Některé ftaláty jsou bioakumulativní a byly nalezeny ve vodních organismech – například butylbenzyl ftalát (BBP) je pro vodní organismy toxický a může způsobit ve vodním prostředí dlouhodobé poškození. Studie navíc naznačují, že BBP může u ryb působit jako endokrinní disruptor. Také ptáci a savci mohou být vystaveni ftalátům prostřednictvím potravního řetězce a tímto se přes domácí zvířectvo ftaláty dostávají opět až k člověku.
Hlavním zdrojem expozice DEHP pro obecnou populaci je potrava, včetně pitné vody, po níž následuje expozice z ovzduší. Přítomnost ftalátů v potravinách byla potvrzena výzkumnými pracemi. Potraviny obsahují DEHP zejména v tuku (ryby, mléko, oleje), což je odvozeno z kontaminace životního prostředí tímto ftalátem a bioakumulací v rámci potravinového řetězce a z uvolňování ftalátů během procesu výroby, balení a skladování. Člověkem jsou tyto látky následně vylučovány do odpadních vod a koloběh pokračuje.
Z různých vědeckých studií a výzkumů prováděných po celém světe a následných laboratorních pokusech na zvířatech se zjistilo, že ftaláty mají negativní vliv např. na:
- hormonální systém, který poškozují
- plodnost
- způsobující vrozené vady (např. kosterní vady, oční vady, vady nervového seskupení tvořícího základ nervové soustavy staršího embrya)
- kardiovaskulární problémy
- onemocnění jater
- vznik astmatu a alergie je u dětí žijících v prostředí se zvýšenou koncentrací ftalátů
- působí proti účinku hormonů štítné žlázy
- vznikem diabetu II. typu, a to i když vezmeme v úvahu další rizikové faktory, jako jsou obezita, kouření a nedostatek pohybu.
Náhradou samotných ftalátů mohou být různé další látky, které se používají jako změkčovadla, například citráty či adipáty či v krajním případě pomůcky měkčené některými méně zdraví nebezpečnými ftaláty. Toto řešení je však pouze částečné, neboť i jiná změkčovadla se mohou z PVC pomůcek uvolňovat a jejich toxicita ještě není tak široce prozkoumána. Vzhledem k dalšímu dopadu PVC na životní prostředí je však lepší se zdravotnickým pomůckám z PVC do budoucna zcela vyhnout a raději je nahradit alternativním materiálem např. silikon, polyetylen, polypropylen, EVA, elastomery, polykarbonáty a další.